Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poselství

Jsem už dost stará na to, abych věřila nesmyslům, a tak věřím v Boha, Vesmír, Matku Přírodu, Lásku, Pravdu,... a Sebe. Nechci ztrácet čas takovými blbostmi, jako jsou hádky, nepřátelství, falešné úsměvy a sladká slova, za kterými nic není. Chci svůj čas žít naplno, protože mám skálopevnou jistotu v nejisté délce svého života - ostatně tuto jistotu máme my všichni.

Vím, co nechci, a tak tomu nastavuji záda - proč se tomu věnovat? Vím, co bych nechtěla, ale nemám na to vliv - a tak to přijímám a unáším. A má síla roste s mým věkem právě tím, co unáším. A tak s pokorou DĚKUJI.

Vím, co chci, a za tím jdu. Vím, co bych chtěla, ale nemám na to vliv - zde jen pasivně čekám s neumírající nadějí a dál naplno žiji, jak nejlépe umím a chci. A jak nejlépe mě Život učí.

Učím se od ptáků, zvířat, rostlin, stromů... Učím se, kudy chodím.

A také vím, že i kdyby mě někdo okradl, tak nezchudnu, protože největší bohatství si nosím sama v sobě. A to,co jsem prožila, mi už vůbec nikdo nevezme.

Chci dávat, a tak si vytvořit prostor pro přijímání. A chci přijímat, abych měla z čeho dávat.

Silná jsem tehdy, když se nenechám vláčet - jinými lidmi ani svými pocity.

Pokud mám strach,vím, že se ve mně skrývá i odvaha - při troše hledání jsem ji totiž vždycky někde našla.

Strom mě naučil, že bez kořenů bych nebyla. A tak ctím matku i otce svého, byť nesouhlasím se všemi jejich činy. Učení stromu bylo i to, že dotek zahřeje a objetí ukonejší. Naučil mě rovněž, že na všechno se dá dívat přinejmenším z 360 úhlů.

Od rostlin vím, že je hojnost všeho pro všechny – vždyť každá jedna rostlina má desítky, stovky či tisíce semínek.

Ptáci mě naučili, jak mít nadhled, a že nad všechno se lze povznést.

Od Ladyny, mého koně, který se už pase v koňském nebi, jsem se naučila, že všechno jde, stačí si jen trochu dupnout; a že každý chceme někam patřit a že společenství má smysl; a že přítel nenechá přítele nikdy padnout. Quen, moje mladší kobylka, mě zase naučila, že je třeba pokory a že za vše se má děkovat.

Kaši, náš pes, mě naučil, že všechno přebolí a že i vynadat se dá s klidem. Barbucha, psí anděl, mi ukázal, že milovat můžeme i v nejhorší chvíli.

Učení Šroubka, našeho kocourka, bylo, že z kotěte se stává tygr tehdy, když přeroste svou bolest. Tak se ze mě stala tygřice. A naše kočička Kačenka mě naučila, že zpomalení a koncentrace napomáhají k dokonání záměru.

Pavouci mi pavučinami ukázali, že v jemnosti se skrývá síla. Tak se jí učím stále více a přežívám nepřízně.

Vím, že lež navzdory svým krátkým nohám jednou každého doběhne. Také vím, že na rozdíl od Pravdy ke své existenci potřebuje, aby jí někdo věřil.

Dáda mi ukázala, že ani věky pouta nezpřetrhají.

Díky mým dětem vím, že milovat nepřestanu, i když mě někdo přestane milovat. Láska je totiž láska - a ta buď je, nebo není.

Vnoučata mě ujistila, že sám sobě se člověk nemůže ztratit.

A také vím, že když se odevzdám, i v nejhlubším bloudění, budu rychle 
a s lehkostí vyvedena.

Od větru jsem se naučila, že za někým je vidět jen jeho činnost, on sám ne.

Voda mě naučila, že i přes svou nezkrotnost mohu být tvárná.

Oheň mi ukázal, že transformace zahřeje; a jako on chci hořet - vášní 
a touhou.

Od Země vím, že vždy mám pevnou půdu pod nohama.

Jsem PRA-ŽÁK (ová), a tak mé učení začalo PRADÁVNO. A ač jsem si do života přinesla výbavu dostatečnou, vím, že je třeba se na ni rozpomenout.

Jsem člověk a vím, že ve své malosti stál

e nevím skoro nic. Ale to není důležité. Důležité je BÝT. Být vědomá. Být v srdci. Být v lásce. Být v pravdě. A až se to úplně naučím, stanu se tím. I když vím, že už tím vším Já jsem. Ale až se tomu úplně naučím, stanu se tím :-)

Liduše

p1120012.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář