Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

západ.jpg

Milí človíčci,

 

ObrazekObrazekčas od času problémy prostě patří k životu.   Ony nás  totiž spoustě věcem učí. Naše problémy nás nabádají, abychom hledali řešení. Pokud se tím řídíme, můžeme si být jistí, že starosti, které nám působí, se začnou umenšovat.
Určitě hledáte cestu, jak z Vašich potíží ven. Ráda se stanu Vaším pomocníkem a průvodcem na této cestě. 
Podělte se se mnou o svá trápení a problémy. Možná Vám bude stačit se jen porozhlédnout kolem sebe a řešení uvidíte. Může přicházet ve formě snů, nenadálých myšlenek, naučte se číst i chování svého těla. Zakopli jste včera - na co jste přitom mysleli? Bolí Vás často v krku - čeho máte po krk? Nemůžete otáčet hlavou - co nechcete vidět? Nebo Vás třeba bolí kolena - položte si otázku, v čem jste málo pokorní. Vesmír k nám totiž promlouvá neustále, jen se ty jeho rady musíme naučit vidět a číst.
Nejsem jen terapeutka, ale i léčitelka. Můžete se se mnou poradit i o svých zdravotních problémech. Nově jsem otevřela i léčitelskou poradnu.
Můžete se dokonce zeptat na svoje zvířátko, a to ať už si
s ním nevíte rady nebo je nějak nemocné.
Tak už neváhejte a pište, ať můžeme společně najít cestu, která Vás vyvede ke světlu.


                                 Moc a moc Vám děkuji za pochopení,

                                                                                 s láskou Liduše

Prosím všechny, kdo mi píšou a chtějí ode mě odpověď, o zaslání do pokladničky stránek jakýkoli obnos, třeba jen symbolickou korunu. Odpovídání na Vaše otázky mě stojí čas i energii a v zájmu zachování rovnováhy je nutné, aby energie dávání a přijímání byly vyrovnané.  

číslo účtu: 2300240072/2010    variabilní symbol - vaše datum narození

 poradna pro duši

léčitelská poradna

 

Komentáře

Přehled komentářů

doplnění

(michaela, 4. 5. 2009 15:39)

ještě moje jméno-michaela rýdlová a partner jan falát.Předem díky

špatné období?...

(michaela, 4. 5. 2009 3:16)

Přeji hezký a úspěšný den, paní Liduško.Obracím se na Vás, s prosbou o radu.Nacházím se momentálně v dost složité životní situaci.Narodila jsem se 22.11.1973(0,40h v Příbrami) a žiji s partnerem(30.12.1977) o kterém jsem zjistila, že je to snad jediný člověk na světě s nímž i při sebevětší snaze nedokážu komunikovat.A snažila jsem se moc, zvlášť kvůli našemu synovi(19.2.2006)Náš vztah dospěl tak daleko,že se mi dělá špatně od žaludku při návratu domu.No hrůza.Proto jsem rozhodnutá se odstěhovat, jen čekám,kdy se mi uvolní moje garsonka,ale můj partner mi dává ultimáta, ať se vystěhuji,uráží mě a ponižuje.Nikomu bych to nepřála, zvlášť když v tom všem figurují děti.Moc by mě zajímalo, zda je opravdu tak zlý, nebo co ho k tomu vede.A dál jestli ještě nikdy potkám lásku, protože jsem na ni nějak přestala věřit.A jak to všechno ponese syn?Nebude mi chtít utéct k otci, jenž má velký byt a dost velké přijmy? A jestli mohu ještě, tak mi 2.7.2008 zemřel jediný bratr(8.11.1976)moc mi chybí,a jeho manželka (25.5.1977) se svými rodiči a s dětmi zaujaly k tomu všemu pro mě nepochopitelný postoj, tak jsme se (z jejich strany plyne strašlivá nenávist)přestali stýkat.Připadá mi, že nemám v okolí nikoho, komu bych mohla věřit, žádnou spřízněnou duši.Asi je toho na mě trochu moc.Mohla bych udělat něco, abych zas obrátila běh věcí kolem sebe k lepšímu?Kdy se všechno kolem mě zas uklidní? Nemáte alespoň na nějakou mou otázku radu, nebo směr,kam se vydat a neudělat to ještě horší?Předem díky za radu a Váš čas!aziela@email.cz

LiDuše - Alena: dvě životní cesty

(Liduše, 30. 4. 2009 18:42)

Milá Aleno,
jsem moc ráda, že jste si se svou "životní křižovatkou" takhle poradila. Naslouchejte svému srdci a jděte si za svým opravdovým a hlubokým uspokojením. Dědeček se s tím bude muset smířit. Nemůžeme žít cizí nenaplněné touhy. Kdy by nám zbyl čas na ty naše? Také by nám pak zbyly jen nenaplněné touhy ...
S Vašimi problémy Vám ráda pomohu. Zavolejte mi, abychom si mohly domluvit termín Vaší návštěvy.
Krásný den
Liduše
776 355 030

Děkuji za podporu

(Simona, 30. 4. 2009 17:35)

Milá Liduško,děkuji za vaši podporu,ale trochu jsem nepochopila,jestli to mezi mnou a přítelem,bude v pořádku?Opravdu se moc potřebujeme.Děkuji Simča

LiDuše - Simona

(Liduše, 30. 4. 2009 11:25)

Milá Simono,
celá Vaše situace je přelom ve Vašem životě. Neuzavírejte se do sebe, ale jednejte. Mám pocit, že se na celou sitauaci díváte pokřiveně a očima, jakýma ji chcete vidět a to Vás velmi brzdí. Asi byste měla trochu otevřít oči a nedat jen na to, jak Vám někdo celou situaci vykládá. Vím, že se hodně bojíte vidět situaci tak, jak je, protože se bojíte zklamání. Váš manžel se do celé situace dostal jaksi nechtěně, ale to nic nemění na tom, že tak zcela bez viny není a má na tom, co se mu stalo svůj podíl "úsilí". Měla byste se teď mít určitě na pozoru, jak budete jednat, ale přitom jednat a snažit se dál žít. Máte přece děťátko, které milujete. A to je teď nejpodstatnější. Možná časem budete trochu "rozčarovaná" i z Vašeho partnera, ne jen z toho, co se mu stalo. Dva roky jsou i dost dlouhá doba na to, abyste si stihla ujasnit a zhodnotit Váš vztah. Nebude to takové bolestivé napořád. Vypadá to, že kolem sebe máte lidi (nevím, zda je to rodina, či přátele), které jsou stabilní a můžou Vás podpořit.
Co se týká Vaší finanční situace, tak není tak hrozivá, jak se na první pohled může zdát. Přes počáteční těžkosti a při velké opatrnosti při hospodaření s penězi si s tím nakonec poradíte, i když se to teď nevyvíjí tak, jak si představujete.
Připravte se na to, že se můžete cítit ještě hůř. Ale všechno přebolí!!!! A to si pamatujte!!! Život udělal kotrmelec, je to pro Vás zkouška, kterou můžete zvládnout. Musíte jít dál i když máte pocit, že nemůžete. Můžete!!!
Budete-li potřebovat mou podporu, určitě se ozvěte. Stojím při Vás.
Držte se
Liduše

LiDuše - Mirka: práce

(Liduše, 30. 4. 2009 9:53)

Milá Mirko,
chápu Váš neklid a netrpělivost. Být Vámi obrněla bych se trpělivostí a ještě chvíli vydržela. Martin by vyčkávat moc neměl. Ať si hledá jinou práci, čekají na něho lepší možnosti.
Mnoho štěstí
Liduše

co mě ještě čeká

(tesyy, 29. 4. 2009 22:39)

Dobrý den paní liduše tak vám opět píši jsme v pha a školku již máme a ještě práci snad s emi ji podaří najit brzy,no mám tady problém manžel mi začal opět vyhrožovat vlastnily jsme spolu byt který on prodal a já z něj naviděla ani korunu splatil své dlužné zavasky a mě řekl at si zaplatim dan z převodu jsem bez práce a bez financi již se na mne valí kupa problému a sama nevím jak dál tohle ustojiím a k tomu ještě on mi zděli takovou věc prosím o radu jak dál pokračovat nebo co bude dál nevím zda mne chce totálně zničit a sebrat mi syna což mu nedovolím nestaral se o něj až ted jak ho má pod nosem prosím co dál ještě mužu očekávat co bude ještě horšího od něj děkuji tesyy

Dvě životní cesty

(Alena, 28. 4. 2009 9:55)

Milá paní Liduško, moc vám děkuji za odpověď. Dle vaší rady jsem před sebe postavila dvě židle a představovala jsem si že jedna je zpívání a druhá rodina. Při představě kariéry jsem v sobě cítila jakési uspokojení mého ega, které je svým způsobem soutěživé ale také jsem cítila napětí a samotu. Představa rodiny ve mně probudila pocit hřejivého uspokojení a naplnění. Když jsem na tuto židli usedla tak to byl hezký a bezpečný pocit a když jsem sedla na tu druhou, tak ten pocit byl sice uspokojivý, ale jakoby povrchně. Myslím že cítím dobře kam bych měla jít. Jen se obávám že mé rozhodnutí povede k neshodám mezi mnou a dědečkem, který ve mně vidí vlastní nesplněné touhy a to je pro mě velmi nepříjemné a svazující. Mám pocit že věci do sebe zapadají tak jak to má být. Vloni v prosinci jsem odešla ze šestiletého vztahu ve kterém jsem nebyla šťastná ale dlouho jsem nevěděla jak z toho uniknout. V lednu se v mém životě objevil nádherný člověk, který právě ve mně probudil touhu jít po té rodinné cestě. To co mě trápí je zdraví. Panické ataky jsem neměla už dva roky. Už jsem se to pokoušela řešit u psycholožky, ale k ničemu to nevedlo, protože jsem neměla sama odvahu řešit zásadní životní problémy. Pořád se cítím dost unavená a bez energie i když jsem už šťastnější. Ještě se najdou situace ve kterých se necítím dobře. Pokud bych mohla s váma pracovat na těchto stavech, tak bych byla moc ráda. Většinu času ještě trávím v Praze, protože tady ještě dodělávám školu. Moc děkuji za odpověď.A.

co mohu očekávat

(simona, 27. 4. 2009 12:54)

Milá Liduško,chtěla jsem se zeptat,zdali toto období překonáme a jestli se zlepší celkově naše životní situace.Děkuji Simča

práce

(Mirka, 27. 4. 2009 11:15)

Milá Liduško,
já i můj partner jakoby naráz ztrácíme práci.Situace je ale v obou případech nejasná, vše se odehrává formou, možná, kdo ví, ještě uvidíme apod. My ale máme děti a své závazky. Prosím vás tedy,pokud to jde o odpověď na otázku, zda se snažit vydržet, či odejít a hledat jinou práci. Mirka 1.12.69, Martin 23.3.71.
Za vaši odpověď mnohokrát děkuji!

LiDuše - Simona: mám hrozné trápení

(Liduše, 26. 4. 2009 19:10)

Milá Simono,
chápu, že Vám je ze všeho těžko a že se nacházíte v nelehkém období svého života.
Prosím o upřesnění Vašeho dotazu. Nevím, co vlastně po mně chcete (zda vydrží Váš vztah nebo něco jiného).
Děkuji
Liduše

LiDuše - Jarmila: úzkost

(Liduše, 22. 4. 2009 10:30)

Milá Jarmilo,
jsem ráda, že jste situaci takto "rozklíčovala". Doporučovala bych Vám přečíst si v rubrice "Cesta ke zdraví" článek "Panická úzkost" a "Deprese". Možná by bylo dobré se poohlédnout po nějaké terapii. Najděte si psychologa, který Vám s tím pomůže, protože vše, co mi píšete, ukazuje na to, že by terapie byla vhodná. Čím dříve začnete, tím lépe. Ona i úzkost se vyvíjí, když s ní nic neděláme a mohla by mít vzestupnou tendenci. Viděla byste potom život přes černé brýle a to přece nechcete.
Mnoho zdaru
Liduše

úzkost

(Jarmila, 21. 4. 2009 23:13)

Omlouvám se za chyby a přeskoky a překlepy.

úzkost

(Jarmila, 21. 4. 2009 23:10)

Zdravím paní Liduško,te´d když jsem si přečetla všechny moje dotazy a vaše odpovědi,uvědomila jsem si že od předchozího manželství jsem prožívala úzkosti-exmanžel agresor-psych.i fyzic.potom,jak už se měl od nás exmanž.stěhovat tak se mi ta úzkost vystupňovala protože jsem byla v neustálém strachu taky ho ve mě neustále živil.- dal lékař jen léky na uklidnění ,abych mohla v tom všem chodit do práce a sarat se o dvě malé děti,nakonec jsem skončila na lůžku-doma a nebyla schopna ničeho.Potom jak jsem byla už s dětmi sama tak jsem i tak mívala úzkosti,co děti,peníze,úřady,atd.měla jsem strach si najít trvalejší vztah,jinak jsem hodně úzkosti měla i po nezdařeném vztahu,probrečela jsem to!Když jsem poznala manžela tak se mi rány začaly jakoby hojit,jen v zimě,to je asi každý rok.A teď co jsme změnili bydliště mám úzkosti od začátku,jen občas né.Teď ta poslední,to jsem vám psala,jsem skončila na lúžku a bylo mi hrozně zle.Co s tím?Vždycky ten můj strach něco spustí-opakující se situace jen s jiným člověkem,S exmanželem jsem žila před 7lety,a žila jsem s ním 9 let.Bývalý obvodní lékař mi tehdy řekl že to budu opčas mívat a buď se s tím naučím žít nebo to odezní samo.Což jde vydět, že se s tím trápím už víc než 7 let.Co by jste mi poradila,jak na mě mají lidi okolo mě působit-rodina.Co se mnou?Manžel už to zná.Jak relaxovat a nebát se,a nemít úzkostné stavy?Děkuji Vám moc- za zájem mi pomoci,jsem ráda že jsem Vám napsala začínám si tak trochu rozumět a teď se stím naučit pracovat,:-)

LiDuše - Reni: domov

(Liduše, 21. 4. 2009 10:12)


Dobrý den Reni,
v současnosti nemáte moc dobré vyhlídky na to, aby se Vám Vaše přání splnilo. Moc nerozumím tomu, co Vám překáží, ale zřejmě na to musíte jít jinak než dosud. Jestli nějakým způsobem hledáte Váš vytoužený domeček, není to dobrý způsob - tímto způsobem Vám to nevyjde. Musíte na to jít jinak.
Mnoho zdaru s nalezením jiné cesty
Liduše

Jarmila odpověď-zmatek

(Jarmila, 20. 4. 2009 19:03)

Jak jsme se s rodinkou přistěhovali tak se mi tady moc líbylo,jen půl roku jsem trpěla izolací venkovní-že tady nikoho neznám,probrečela jsem večery na balkoně v zimě a po půl roce jsem se seznamovala,a začala zjišťovat ,že více ze sebe dávám než ostatní a tak to bylo i v práci hned na začátku bych se rozdala, než jsem krutě narazila.Zjišťuji ,že jsem hodně uzavřený člověk.Něco jsem už v životě zažila a nerada se hádám,spíše covám,a vyhýbám se konfliktům.Nemám ráda když je někde na mě dusno.Jinak kdysi jsem taková nebyla,s manželem si vykládáme,i když už někdy máme ponorkovou nemoc:-),jinak tady chodím za tchýní-bohužel je psychycky nemocná.Jinak za babičkou od manžela.A to je tak všechno.Za mojí mamkou a manželem.A potom mám 2 kamarádky v rodném městě.někdy opravdu mám chvilky kdy se bojím kde čeho-co bude s námi,že mě nikdo nemá rád,že mě nepřijali-rodina atd..to manžel zná.Ale do druhého dne mě to přejde,je pravda že někdy nevylezu i týden z domu.a nechci vydět lidi.ale jinak působím sebejistotou.nikdo tu nejistotu na mě nepozná o té vím jen já.

Domov

(Reni, 18. 4. 2009 22:40)

Prajem pekný večer pani Liduše, chcem Vás poprosiť o radu. Bývame u mojich rodičov a chceme sa osamostatniť, lebo to nebolo dobré riešenie... veľmi sa trápim - zlé spolužitie. Zaujímalo by ma, či sa nám podarí nájsť malý domček o ktorom snívame a ak áno v akom časovom horizonte.
Renáta Kubincová -6.3.73, Marcel Kubinec 8.8.72, Lea 1.8.2008 Ďakujem vopred za radu.

LiDuše - Jarmila: zmatek

(Liduše, 18. 4. 2009 13:44)

Milá Jarmilo,
změny v životě s námi vždy více či méně "zamávají". Někdy k lepšímu, jindy k horšímu. Zkuste si vybavit, jaký jste měla pocit z Vašeho okolí, když jste se přistěhovali (mám na mysli okolí jako takové - ne lidi). Líbilo se Vám to město, jak na Vás působilo? Pokud špatně, tak jste se neměli do takového místa vůbec stěhovat. A jestli na Vás působilo příjemně, tak hledejte v sobě. Nemáte v sobě příliš strachu? Mám z Vás pocit, že se hodně bojíte - vlastně to i sama zmiňujete. To by totiž mohl být "kámen úrazu". Chápu, že máte špatnou zkušenost s člověkem nebo lidmi, se kterými jste podnikala. Ale nemůžete tuto svou zkušenost přenášet na lidi obecně. Všude jsou dobří i špatní lidé. Zkuste popřemýšlet nad mnou vznesenými otázkami a ozvěte se mi.
Liduše

Jsem kat?

(Tereza, 16. 4. 2009 11:42)

Dobrý den,
kvůli vážné nemoci jsem musela nechat uspat svého pejska, jsou tomu již téměř 4 měsíce a já se nemohu zbavit špatných snů a výčitek...i když si říkám, že je to jen sobeckost, nemohu se zbavit každodenního pláče, nechala jsem ho zabít. Jak se s tím nejlépe vyrovnat? Tereza

Děkuji

(Hanka, 16. 4. 2009 9:40)

Liduško moc děkuji za vše i za naději že všechno dopadne dobře.Přeji krásné dny!


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22

následující »